sobota 16. března 2013

NEW YORK

A je tu další studijní týden a my zase sedíme v autobuse a vyrážíme na výlet (tentokrát stejná vzdálenost jako Praha- Zadar). Než jsme se ale do toho autobusu dostaly, tak jsme chvíli zděšeně zjišťovaly, kdy a jak se mění na letní čas. Naštěstí máme obě dostatečně inteligentní telefony, které se přeřídily samy, a tak jsme všechno stihly tak, jak jsme potřebovaly. Jste teď jen o pět hodin napřed.

První zastávka byl Montréal. Spaly jsme u Karolíny ( ČVUT, stejně jako já je tu na rok, a je fakt divné si s Čechem povídat francouzsky). Přijely jsme brzo, a tak jsme se šly projít po nejstarší části města o po přístavu. Uvědomily jsme si s Leou, že vždycky hledáme to nejstarší, co se dá. Taky jsme si koupily sváču do vlaku a Lea se hrozně bála, že nám to seberou a budeme celý den o hladu.

V pondělí jsme našly nádraží, i správné nástupiště a připlatily jsme si každá 3 dollary, abychom mohly sedět u sebe a nemusely čekat frontu na odbavení. Pán nám ještě odnesl batohy přímo do vlaku a bylo. Jídlo nám nechali, ale bylo nám doporučeno, sníst všechno ještě před hranicemi. No, jelikož jsme si koupily jídlo opravdu na celý den a hranice byly za 3 hodiny (z 10), rozhodly jsme se to risknout. Američtí celníci jsou nepříjemní, přísní a strašidelní. Sebrali mi citron, protože se citrusy nesmí převážet přes hranice, ale jinak nám všechno nechali. Vyplnily jsme dva papíry, na kterých bylo asi desetkrát vyplněno datum narození a jméno a nakonec jsme dostaly i razítko do pasu. UFF! Takových nervů... Do NY jsme přijely za tmy a našly metro, správnou trasu i směr a posléze i hostel.

Metro v NY je staré, spletité a špinavé. Ale musí se nechat, že na Manhettenu jsou zastávky fakt všude a jezdí rychle a často. Když je problém, tak to paní hlásí rozhlasem, ale i Newyorčani vypadali, že tomu nerozumí, my jsme jen občas pochytily, že je něco rozbitý, nebo že něco nejede. Říká se, ze je plné krys, my potkaly jen jednu. A taky si lámu hlavu nad tím, jak nad těmi všemi tunely můžou stát tak vysoké budovy v takovém množstvím.

Rozhodly jsme se vyhledat všechny cliché, které půjdou. Koupily jsme si párek v rohlíku, preclík, cupcakes, donnuts... Ale třeba sehnat cupcake nebylo vůbec jednoduchý. Nakonec jsme náhodou narazily na malinký obchod, který prodává pravě jen cupcakes všech možných barev. Pak jsme navštívily většinu turistických atrakcí, ale většinou jsme se jen tak procházely ulicemi a pozorovaly.

Všude ve městě je spoustu policistů. Nejvíc se jich pohybovalo okolo 9/11 memorial, asi aby ukázali americkou sílu. A taky vlajky jsou všude, asi aby jste nezapomněli, že jste v Americe. Každý vagon metra na sobě má americkou vlajku, taky na všech náměstích a všude kde to jen trosku jde, tak vlaje vlajka.
V Americe smíte sice vlastnit zbraň, ale s mým obyčejným nožem byl neskutečný problém. Všude mi ho zabavili a posléze vrátili, ALE! Vždycky, když jsem procházela kontrolou, tak jsem dopředu hlásila, že mám nůž, myslela jsem si, že na mě pak budou hodnější. Ale na Top of the rock, vyhlídková věž, my byl odebrán, a bez nároku na cokoli vyhozen. Budiž mu skládka lehká, takhle skončit neměl. Měl se ztratit někde v lese uprostřed ničeho a ne být vyhozen do obyčejného koše... Hudák... Už nejsem správný muž.

No, jinak NY je město plné lidí a barev. To jestli nikdy nespí nevím, bary jsme potkaly jen dva, asi jsme nevěděly, kde je hledat. Taky je všude spoustu turistů. A Francouzů. Nikde nejsou turistické informace (opravdu jsme žádné za celou dobu nepotkaly) a záchody. Silnice i chodníky jsou ve stejném, možná horším stavu jak v Praze.  Velice zajímavé bylo China town, kde jsou opravdu jen Číňani se svými obchůdky s divnými potravinami a spoustou zvláštního ovoce a zeleniny. Pak se mi moc líbil Central park, kde začínalo jaro a kvetlo spoustu kytek. Když jste tam, máte pocit, že jsme někde úplně jinde než v NY.

A to jsme všechno během tří dní navštívily:

  • American museum of natural history
  • Rockefeller center
  • 9/11 memorial
  • City hall
  • Times square 
  • Brodway
  • China town
  • Little Italy
  • Brooklyn brige
  • Wall street
  • Staten island ferry
  • Greenwitch village
  • Union square
  • Flatiron building
  • Central park
  • MoMA
  • St. Ptrick´s cathedral
  • 5. avenue
  • Top of the Rock
  • obchod s MaM, čokoládu Hershey´s, Walt Disney, Abercrombie, Lego


Cesta zpátky byla dlouhá, protože jsme strávily dvě hodiny na hranicích. Kanadští celníci jsou příjemnější, stejně přísní ale méně strašidelní. Nějací dva chudáci nebyli vpuštěni do Kanady a policie je odvezla bůhví kam. A kluk co byl z Amsterodamu byl i se zavazadly podroben detailní kontrole, asi kvůli drogám. No, a protože to trvalo tak dlouho, byl v protisměru vlak, a tak jsme čekali další půl hodinu. Mezi USA a Kanadou totiž vede pouze jedna kolej... S Leou jsme se bavily focením zapadajícího slunce.
Jo a taky nás Kanada přivítala sněhem. Celou dobu v USA svítilo slunce, ale jen co jsme se začali blížit k hranicím, začalo sněžit. A v Québecu to na jaro a kytičky v parku ještě nějakou chvíli nevypadá...

Fotodokumentace zde


Žádné komentáře:

Okomentovat