Zavřeli všechny venkovní kluziště, a přitom tu je pořád zima. Taky jsem ztratila rukavice, tak doufám, že už bude konec mrazů, sněhových bouří a tak.
Bylo mi líto, že s vámi nejedu na Velikonoce, tak jsme s Leou alespoň zorganizovaly výlet. Já vybrala na mapě místo, ona svolala lidi a v sobotu v poledne jsme vyrazili! Bylo krásně slunečno, teplo a všude spousta sněhu. Chyběla nám mapa, ale neztratili jsme se. Některým chyběla rovnováha, ale mokré boty se snesly. Chyběla nám voda, ale místní potoky jsou čisté. Energii jsme doplnili v domečku na javorový sirup. Tentokrát opravdový, ne dělaný pro turisty, schovaný uprostřed javorů s opravdovými Quebečany v kostkovaných košilích. Co nám nechybělo, byla odvaha a bláznovství. Přešli jsme jezero, i když na povrchu byla 5-10 cm vrstva rozmrzlého ledo-sněhu, vydali jsme se prozkoumat pěšinky, aniž bychom věděli, kam vedou, lezli jsme na strom, který neměl žádnou větev ( nikomu se to nepovedlo...). Chtěli jsme tam zůstat, všichni. Našli jsme kešku.
Abyste věděli, jak krásné to bylo, tak jsem vám to vyfotila.
No a aby toho nebylo málo, tak jsme šli ještě večer do Salsa klubu a vlnili se do latinskoamerických rytmů.. A pak s Leou ve 4 ráno jedli kolínka, protože jsme měly hlad.
Abych pravdu řekla, tak se mi odtud vážně moc nechce...
neděle 31. března 2013
sobota 23. března 2013
Tady taky sněží!
Oslavili jsme svátek Sv. Patrika, zeleným pivem, a pak pivem s medem a brusinkami... Můžete si koupit třetinku, pokud libo na stopce, nebo pintu (0,5l ), nebo rovnou celý pichet ( l,5l ). Pivo je tu daleko víc holčičí pití než u nás. A mě to tak nějak vůbec nevadí a neuráží. Asi je to tím, že jsem holka.
Bylo tu finále Red Bull crasched ice - závod na bruslích z kopce dolů po klikaté dráze se skokánky. Fotky nemám, byli moc rychlí. A účastnili se ho Češi, akorát se neumístili nijak vysoko.
Po návratu z NY, to je to tu trochu depresivní. V NY kvetly kytičky, svítilo slunce a bylo tak nějak tepleji. Vím, že v ČR taky sněžilo, ale tady sněží už třetím dnem... A nám k tomu od neděle do středy netopilo topení =) Nic moc... Pak přišel pán a opravil nám to. Už nemusím psát v rukavicích a spát v mikině.
Obdržela jsem hodnoty k analýze pro bakalářku. Jsou hezky seřazené v excelu, který má jen 28 807 řádků a Y sloupečků =) Tak se s tím teď peru. Musím to protřídit, vyhodnotit a udělat z toho krásné grafy. Jsou to hodnoty z dvou typů filtrů ze zdejší úpravny vody, měřené každou minutu po dobu jednoho měsíce...
Byli jsme v cabane a sucre, doslova domek na cukr, vyrábí se v nich javorový sirup. Dostali jsme najíst, všechno včetně omáčky, masa i brambor bylo sladký, a mě to tedy moc nechutnalo. Jediný, u čeho mi javorový sirup nevadil byly palačinky. A lízátko! Ale ne jen tak ledajaké, horký sirup se lije na sníh, kdy pomalu tvrdne a vy si ho sami namotáte kolik chcete na špejli... A pak jsme tancovali tradiční quebecké tance. Myslím, že už vím, co budeme tancovat na táboře =) Žádní "páni hop dámy hop", je načase se posunout...
Bylo tu finále Red Bull crasched ice - závod na bruslích z kopce dolů po klikaté dráze se skokánky. Fotky nemám, byli moc rychlí. A účastnili se ho Češi, akorát se neumístili nijak vysoko.
Po návratu z NY, to je to tu trochu depresivní. V NY kvetly kytičky, svítilo slunce a bylo tak nějak tepleji. Vím, že v ČR taky sněžilo, ale tady sněží už třetím dnem... A nám k tomu od neděle do středy netopilo topení =) Nic moc... Pak přišel pán a opravil nám to. Už nemusím psát v rukavicích a spát v mikině.
 |
| Kdo máte pocit, že je v Praze moc sněhu, tak není! |
Byli jsme v cabane a sucre, doslova domek na cukr, vyrábí se v nich javorový sirup. Dostali jsme najíst, všechno včetně omáčky, masa i brambor bylo sladký, a mě to tedy moc nechutnalo. Jediný, u čeho mi javorový sirup nevadil byly palačinky. A lízátko! Ale ne jen tak ledajaké, horký sirup se lije na sníh, kdy pomalu tvrdne a vy si ho sami namotáte kolik chcete na špejli... A pak jsme tancovali tradiční quebecké tance. Myslím, že už vím, co budeme tancovat na táboře =) Žádní "páni hop dámy hop", je načase se posunout...
sobota 16. března 2013
NEW YORK
A je tu další studijní týden a my zase sedíme v autobuse a vyrážíme na výlet (tentokrát stejná vzdálenost jako Praha- Zadar). Než jsme se ale do toho autobusu dostaly, tak jsme chvíli zděšeně zjišťovaly, kdy a jak se mění na letní čas. Naštěstí máme obě dostatečně inteligentní telefony, které se přeřídily samy, a tak jsme všechno stihly tak, jak jsme potřebovaly. Jste teď jen o pět hodin napřed.
První zastávka byl Montréal. Spaly jsme u Karolíny ( ČVUT, stejně jako já je tu na rok, a je fakt divné si s Čechem povídat francouzsky). Přijely jsme brzo, a tak jsme se šly projít po nejstarší části města o po přístavu. Uvědomily jsme si s Leou, že vždycky hledáme to nejstarší, co se dá. Taky jsme si koupily sváču do vlaku a Lea se hrozně bála, že nám to seberou a budeme celý den o hladu.
V pondělí jsme našly nádraží, i správné nástupiště a připlatily jsme si každá 3 dollary, abychom mohly sedět u sebe a nemusely čekat frontu na odbavení. Pán nám ještě odnesl batohy přímo do vlaku a bylo. Jídlo nám nechali, ale bylo nám doporučeno, sníst všechno ještě před hranicemi. No, jelikož jsme si koupily jídlo opravdu na celý den a hranice byly za 3 hodiny (z 10), rozhodly jsme se to risknout. Američtí celníci jsou nepříjemní, přísní a strašidelní. Sebrali mi citron, protože se citrusy nesmí převážet přes hranice, ale jinak nám všechno nechali. Vyplnily jsme dva papíry, na kterých bylo asi desetkrát vyplněno datum narození a jméno a nakonec jsme dostaly i razítko do pasu. UFF! Takových nervů... Do NY jsme přijely za tmy a našly metro, správnou trasu i směr a posléze i hostel.
Metro v NY je staré, spletité a špinavé. Ale musí se nechat, že na Manhettenu jsou zastávky fakt všude a jezdí rychle a často. Když je problém, tak to paní hlásí rozhlasem, ale i Newyorčani vypadali, že tomu nerozumí, my jsme jen občas pochytily, že je něco rozbitý, nebo že něco nejede. Říká se, ze je plné krys, my potkaly jen jednu. A taky si lámu hlavu nad tím, jak nad těmi všemi tunely můžou stát tak vysoké budovy v takovém množstvím.
Rozhodly jsme se vyhledat všechny cliché, které půjdou. Koupily jsme si párek v rohlíku, preclík, cupcakes, donnuts... Ale třeba sehnat cupcake nebylo vůbec jednoduchý. Nakonec jsme náhodou narazily na malinký obchod, který prodává pravě jen cupcakes všech možných barev. Pak jsme navštívily většinu turistických atrakcí, ale většinou jsme se jen tak procházely ulicemi a pozorovaly.
Všude ve městě je spoustu policistů. Nejvíc se jich pohybovalo okolo 9/11 memorial, asi aby ukázali americkou sílu. A taky vlajky jsou všude, asi aby jste nezapomněli, že jste v Americe. Každý vagon metra na sobě má americkou vlajku, taky na všech náměstích a všude kde to jen trosku jde, tak vlaje vlajka.
V Americe smíte sice vlastnit zbraň, ale s mým obyčejným nožem byl neskutečný problém. Všude mi ho zabavili a posléze vrátili, ALE! Vždycky, když jsem procházela kontrolou, tak jsem dopředu hlásila, že mám nůž, myslela jsem si, že na mě pak budou hodnější. Ale na Top of the rock, vyhlídková věž, my byl odebrán, a bez nároku na cokoli vyhozen. Budiž mu skládka lehká, takhle skončit neměl. Měl se ztratit někde v lese uprostřed ničeho a ne být vyhozen do obyčejného koše... Hudák... Už nejsem správný muž.
No, jinak NY je město plné lidí a barev. To jestli nikdy nespí nevím, bary jsme potkaly jen dva, asi jsme nevěděly, kde je hledat. Taky je všude spoustu turistů. A Francouzů. Nikde nejsou turistické informace (opravdu jsme žádné za celou dobu nepotkaly) a záchody. Silnice i chodníky jsou ve stejném, možná horším stavu jak v Praze. Velice zajímavé bylo China town, kde jsou opravdu jen Číňani se svými obchůdky s divnými potravinami a spoustou zvláštního ovoce a zeleniny. Pak se mi moc líbil Central park, kde začínalo jaro a kvetlo spoustu kytek. Když jste tam, máte pocit, že jsme někde úplně jinde než v NY.
A to jsme všechno během tří dní navštívily:
Cesta zpátky byla dlouhá, protože jsme strávily dvě hodiny na hranicích. Kanadští celníci jsou příjemnější, stejně přísní ale méně strašidelní. Nějací dva chudáci nebyli vpuštěni do Kanady a policie je odvezla bůhví kam. A kluk co byl z Amsterodamu byl i se zavazadly podroben detailní kontrole, asi kvůli drogám. No, a protože to trvalo tak dlouho, byl v protisměru vlak, a tak jsme čekali další půl hodinu. Mezi USA a Kanadou totiž vede pouze jedna kolej... S Leou jsme se bavily focením zapadajícího slunce.
Jo a taky nás Kanada přivítala sněhem. Celou dobu v USA svítilo slunce, ale jen co jsme se začali blížit k hranicím, začalo sněžit. A v Québecu to na jaro a kytičky v parku ještě nějakou chvíli nevypadá...
Fotodokumentace zde
První zastávka byl Montréal. Spaly jsme u Karolíny ( ČVUT, stejně jako já je tu na rok, a je fakt divné si s Čechem povídat francouzsky). Přijely jsme brzo, a tak jsme se šly projít po nejstarší části města o po přístavu. Uvědomily jsme si s Leou, že vždycky hledáme to nejstarší, co se dá. Taky jsme si koupily sváču do vlaku a Lea se hrozně bála, že nám to seberou a budeme celý den o hladu.
V pondělí jsme našly nádraží, i správné nástupiště a připlatily jsme si každá 3 dollary, abychom mohly sedět u sebe a nemusely čekat frontu na odbavení. Pán nám ještě odnesl batohy přímo do vlaku a bylo. Jídlo nám nechali, ale bylo nám doporučeno, sníst všechno ještě před hranicemi. No, jelikož jsme si koupily jídlo opravdu na celý den a hranice byly za 3 hodiny (z 10), rozhodly jsme se to risknout. Američtí celníci jsou nepříjemní, přísní a strašidelní. Sebrali mi citron, protože se citrusy nesmí převážet přes hranice, ale jinak nám všechno nechali. Vyplnily jsme dva papíry, na kterých bylo asi desetkrát vyplněno datum narození a jméno a nakonec jsme dostaly i razítko do pasu. UFF! Takových nervů... Do NY jsme přijely za tmy a našly metro, správnou trasu i směr a posléze i hostel.
Rozhodly jsme se vyhledat všechny cliché, které půjdou. Koupily jsme si párek v rohlíku, preclík, cupcakes, donnuts... Ale třeba sehnat cupcake nebylo vůbec jednoduchý. Nakonec jsme náhodou narazily na malinký obchod, který prodává pravě jen cupcakes všech možných barev. Pak jsme navštívily většinu turistických atrakcí, ale většinou jsme se jen tak procházely ulicemi a pozorovaly.
Všude ve městě je spoustu policistů. Nejvíc se jich pohybovalo okolo 9/11 memorial, asi aby ukázali americkou sílu. A taky vlajky jsou všude, asi aby jste nezapomněli, že jste v Americe. Každý vagon metra na sobě má americkou vlajku, taky na všech náměstích a všude kde to jen trosku jde, tak vlaje vlajka.
V Americe smíte sice vlastnit zbraň, ale s mým obyčejným nožem byl neskutečný problém. Všude mi ho zabavili a posléze vrátili, ALE! Vždycky, když jsem procházela kontrolou, tak jsem dopředu hlásila, že mám nůž, myslela jsem si, že na mě pak budou hodnější. Ale na Top of the rock, vyhlídková věž, my byl odebrán, a bez nároku na cokoli vyhozen. Budiž mu skládka lehká, takhle skončit neměl. Měl se ztratit někde v lese uprostřed ničeho a ne být vyhozen do obyčejného koše... Hudák... Už nejsem správný muž.
No, jinak NY je město plné lidí a barev. To jestli nikdy nespí nevím, bary jsme potkaly jen dva, asi jsme nevěděly, kde je hledat. Taky je všude spoustu turistů. A Francouzů. Nikde nejsou turistické informace (opravdu jsme žádné za celou dobu nepotkaly) a záchody. Silnice i chodníky jsou ve stejném, možná horším stavu jak v Praze. Velice zajímavé bylo China town, kde jsou opravdu jen Číňani se svými obchůdky s divnými potravinami a spoustou zvláštního ovoce a zeleniny. Pak se mi moc líbil Central park, kde začínalo jaro a kvetlo spoustu kytek. Když jste tam, máte pocit, že jsme někde úplně jinde než v NY.
A to jsme všechno během tří dní navštívily:
- American museum of natural history
- Rockefeller center
- 9/11 memorial
- City hall
- Times square
- Brodway
- China town
- Little Italy
- Brooklyn brige
- Wall street
- Staten island ferry
- Greenwitch village
- Union square
- Flatiron building
- Central park
- MoMA
- St. Ptrick´s cathedral
- 5. avenue
- Top of the Rock
- obchod s MaM, čokoládu Hershey´s, Walt Disney, Abercrombie, Lego
Cesta zpátky byla dlouhá, protože jsme strávily dvě hodiny na hranicích. Kanadští celníci jsou příjemnější, stejně přísní ale méně strašidelní. Nějací dva chudáci nebyli vpuštěni do Kanady a policie je odvezla bůhví kam. A kluk co byl z Amsterodamu byl i se zavazadly podroben detailní kontrole, asi kvůli drogám. No, a protože to trvalo tak dlouho, byl v protisměru vlak, a tak jsme čekali další půl hodinu. Mezi USA a Kanadou totiž vede pouze jedna kolej... S Leou jsme se bavily focením zapadajícího slunce.
Jo a taky nás Kanada přivítala sněhem. Celou dobu v USA svítilo slunce, ale jen co jsme se začali blížit k hranicím, začalo sněžit. A v Québecu to na jaro a kytičky v parku ještě nějakou chvíli nevypadá...
Fotodokumentace zde
neděle 3. března 2013
Co je tu nového?
Začalo se oteplovat. Je tu teď kolem nuly. Ve středu svítilo slunce a vypadalo to, že bude jaro, ale od čtvrtka sněží, vytrvale. Dneska ráno byly stromy úplně obalené sněhem.
Půjčila jsem z knihovny knížky, abych měla informace k bakalářce a připadám si teď hrozně vzdělaně a inteligentně. Hlavně když jsem si je nesla domů v náručí, protože se nikam do batohu nevešly.
Bude výlet do New Yorku! Včera jsem si s Leou koupily lístky na vlak (cesta trvá příjemných 10 hodin...) a zarezervovaly luxusní ubytovnu téměř na Manhattenu. Teď už nám jen zbývá vytvořit detailní seznam turistických atrakcí, které nesmíme minout. A taky doufat, že nebude hurikán.
V sobotu jsme se vydali do hotelu, který je celý postavený s ledu a sněhu. Je moc krásný, pokojíčky jsou krásně vyzdobené, některé mají i krby, ale spát bych tam tedy nechtěla. Už jenom během návštěvy mi byla zima z pomyšlení, že bych tam spala. Navíc ty pokoje jsou takové sněhové kobky bez oken. Chudáci eskymáci, v iglů to musí být stejný. Fotky zde.
Potkávám stále více zajímavých lidí. Možná se na konci března zúčastním sklizně javorového sirupu =)
Půjčila jsem z knihovny knížky, abych měla informace k bakalářce a připadám si teď hrozně vzdělaně a inteligentně. Hlavně když jsem si je nesla domů v náručí, protože se nikam do batohu nevešly.
Bude výlet do New Yorku! Včera jsem si s Leou koupily lístky na vlak (cesta trvá příjemných 10 hodin...) a zarezervovaly luxusní ubytovnu téměř na Manhattenu. Teď už nám jen zbývá vytvořit detailní seznam turistických atrakcí, které nesmíme minout. A taky doufat, že nebude hurikán.
V sobotu jsme se vydali do hotelu, který je celý postavený s ledu a sněhu. Je moc krásný, pokojíčky jsou krásně vyzdobené, některé mají i krby, ale spát bych tam tedy nechtěla. Už jenom během návštěvy mi byla zima z pomyšlení, že bych tam spala. Navíc ty pokoje jsou takové sněhové kobky bez oken. Chudáci eskymáci, v iglů to musí být stejný. Fotky zde.
Potkávám stále více zajímavých lidí. Možná se na konci března zúčastním sklizně javorového sirupu =)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)