Nepíšu, já vím

Ano, já vím, stěžujete si, že nepíšu pravidelně a tak.. Ale představte si, že byste vy měli psát pravidelně něco zajímavého ze svého obyčejného života. Šlo by vám to? Mě to moc nejde. No kromě zkoušek, které byly a cesty do Toronta, která bude a kterou jsme poctivě plánovaly a která snad dobře dopadne, se tu nic zajímavého neděje. Jo, včera bylo asi 17 stupňů a slunce, takže žádný sníh narozdíl od Čech. Ale až se vrátím, tak vám všechno napíšu, slibuju. Nejvíc se těším na český obchod v Torontu, třeba budou mít i šumavu... Mějte se krásně!

Čínské polívky doby(i)ly svět

Tak podzim už nám tu pomalu končí. Bla jsme pozorovat husy jak táhnou na jih, byla jsem se projít v lese podél potoka a užívala jsme si krásy barevných listů a pak jsme potkala první zamrzlou louži. Taky nám postavili na náměstí kluziště a já si koupila svoje brusle, abych se na něm mohla klouzat. Nekup je za 10 dolarů...
Ještě jsme vám nenapsala, že se zdejší popelnice vyváží každou středu a neděli brzo ráno. Takže každé úterý či pátek vynášíme večer pytle s odpadky a skládáme je na roh ulice. Kolem desáté to vypadá vážně  jako na skládce.. Nicméně minulé úterý jsem se potkala s Francouzem z prvního patra, který také nesl svůj pytel na roh. No, a dneska, když jsme vytáhla Kevina na brusle, a on mi řekl, že jsme se zbláznila a že za 7 dolarů si brusle půjčovat nebude a že to neumí a tak... Tak jsme se tam potkala s oním Francouzem, co šel bruslit se svými kamarády. Tak se Kevin poslal domů a já s nimi strávila příjemný večer. Taky jsme pochopila, proč Francie nikdy nebude moci vyhrát nad námi v hokeji a proč jsou Kanaďani tak dobrý, skoro jako my.
Blíží se mi první zkoušky, příští týden hned 3, tak jsme zvědavá. Zatím si tu připadám jako na prázdninách. Všichni Quebečani si stěžují, že mají moc práce. Takže jsem buď něco nepochopila, nebo se tu akorát tváří, že musí něco dělat. No uvidíme za týden...