Quebec 1.část

To, co mě tu zaujalo a překvapilo.

Na zastávkách autobusů nejsou jména a leckdy ani jízdní řády. Takže pokud už z domova nevíte, kudy kam, nemátě šanci. Nadruhou stranu, tento nedostatek dohání to, že řidiči berou lidi i mimo zastávky, pokud si mávnou. Nebo mi to tak alespoň přišlo, zatím jsem to nezkoušela. Taky lidem nezavírají před nosem. A řeknou vám kdy máte vystoupit, pokud jim ukážete adresu.

Všichni jsou hrozně milí! Řidič autobusu vás pokaždé pozdraví, stejně tak prodavačka v supermarketu. Dneska mě pozdravil dokonce dělník na ulici a popřál mi Bonne journée, madame! Pokud jsem něco potřebovala, vždycky mi někdo pomohl a s úsměvem a mohla jsme si myslet, že to udělal rád... Navíc, když zjistí, že jsem cizinka, tak se začnou snažit ještě o kousek víc.

Všechno je tu hrozně daleko. Quebec má sice jen půl milionu obyvatel, ale veliký je možná jako Praha. Všechno je tu obrovský- silnice, trávníky, zahrádky... Takže je to od baráku k baráku prostě daleko. Navštívila jsem i zdejší nákupní centrum. Je veliký asi jako Václavák, o 3 podlažích a množstvím chodeb. Obrovský jsou i postele, málokde jsou jednolůžka.

Při používání mobilů se platí jak za odchozí tak i příchozí a je jedno, jestli sms nebo volání. Využívají to k tomu, že mají spoustu tarifů a dá se vybírat co budete mít illimité.

Všichni mají povědomíí o České republice. Spousta studentů tam i byla. Hlavní vzpomínka je na levný alkohol =)

Věděli jste, že známá artistická skupina Cirque du soleil je z Quebecu? Já do dneška ne. Ale protože jsou odtud, tak tu performují zadarmo od úterý do soboty v centru města pod dálnicí. Byl to zážitek! Snaha o fotky byla marná, takže mi to holt budete muset věřit.


To  je vše, časem přibude víc věcí.

Mám byt!

MÁM BYT!! Přímo v centru Qubecu, takže to tam vypadá jako ve Zlatý uličce na Hradě =). All in za neuvěřitelných 365$. Sice je v přízemí, ale zase má krásnou koupelnu a hlavně u něj staví většina autobusů směr škola. Všichni, komu jsem říkala, kde bydlím, tomu nevěřili...  Takže kdyby někdo přijel na návštěvu, mohu ho ubytovat. Mám to napůl s jedním francouzem, který sem takx přijel do školy, ale už před 4 lety.

Taky bych se chtěla veřejně omluvit pražské MHD. To co mají tady je hrozný. Asi si koupím kolo. Ale bylio mi řečeno, že v půlce řína začne padat sníh a sleze až v dubnu, tak nevim.

JSEM TU

Tak jsem tu. Cesta byla dost únavná. Vstávala jsme v 5 ráno a přílet byl v 4 ráno- dost dlouhý den. Protože jsem letěla vpodstatě poprvé a nikdo mi neřekl, že se dají zarezervovat sedadla, tak ve chvíli kdy jsem to zjistila, byly už všechny lepší zabraný. Takže jsem seděla uprostřed uprostřed a mohla jsem se leda tak koukat na podivného černocha vedle sebe. Dostali jsme najíst a na výběr bylo množství filmů a hudby. V Detroitu jsme se bála, že nenajdu kufr, ale byl tam a dokonce stále krásně ostrečkovám od Aleše a Káji. Takže čokoláda prošla bez povšimnutí =) Další balíčky jsem vezla v kabině a taky to nikdo neřešil- příště více bonbonů! Sice mě zuli, ale toho spínacího špendlíku na kabelce si nikdo nevšiml. Pohovor s USA celníkem byl taky v pohodě. Začal mi vyprávět o tom, že jeho oblíbený zpěvák je z Prahy, ale jméno jsme neznala. Ze zpráv se dozvídám, že nad Floridou řádí bouřka s tornády, nebo tak něco. Tlustý američany jsme zatím nepotkala, asi nelítají. Let do Quebecu měl zpoždění, protože se někde ztratila posádka. Pak už jen pohovor s kanadským imigračním o Československu, atentátu na Heydricha a Lidicích. No, nevim co jsem mu odkejvala, strašně se mi chtělo spát. V Q je hrozný horku, něco kolem 30 °C. Řídí se normálně vpravo a objížďky tu mají stejně blbě značený jako u nás.