Na silnicích jsou místo přejetých ježků přejetí mývalové

Celý týden jsme pečlivě sledovala předpověď počasí a modlila se, ať prší až v neděli! Skoro se mi to povedlo. V sobotu ráno jsme se naskládaly do pěti aut. Bylo nás 18 a měli jsme všichni velký batohy, takže to chvíli zabralo než jsme odjeli. Bylo asi 7 ráno a temné mraky visely nad obzorem, něco kolem 11 stupňů, takže luxus. Jen co jsme vyjeli z města, pochopila jsme, na co se všichni těšili. Většina stromů ve zdejších lesích je listnatá, takže když nastane podzim tak se barví do neuvěřitelných odstínů žluté a červené. Kdyby svítilo slunce, bylo by to určitě ještě o moc krásnější a kýčovitější.

Zaplatili jsme vstupní poplatek, poplatek za stan, za ohniště, půjčovné lodí, vest a pádel, poplatek za dýchání čerstvého vzduchu a za ty barevné stromy (to jsem si vymyslela, ale určitě něco takovýho vymyslí)... Vítejte v Kanadě!!!

Byl mi přidělen kormidelník Jean. Je z Francie a jak mi řekl, jen 10% lidí v klubu je z Quebecu. S námi jeli ještě 3 Němky, 1 dívka z Ontaria, 1 Austrálie, a určitě ještě 2 Francouzi  ostatními si nejsem jistá. Takže se sice všichni snažili mluvit francouzsky, ale vzduchem lítala angličtina a hlavně němčina. Byla jsem z toho dost zblblá a nakonec jsme si pletla ty jazyky dohromady.

Nepádlovali jsme celý den, ale dvakrát se Jean prošel s lodí na zádech, dohromady asi 2km. Chtěla jsem mu pomoct, ale všichni kluci se hecli, že to zvládnou sami... Nemám žádnou fotku, ale vypadalo to dost srandovně. A není to tu nic divnýho, prostě když končí jezero, čapne se loď a přenese se na další. Dokonce na to nají speciální značky. Protože jsme byli děsně rychlí, nechali jsme lodě na plážičce a vydali se hledat Bobří vodopády. A v tu chvíli začalo pršet. Ale no co, asi jako ve Švédsku. Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení. Naštěstí na tábořišti byl domeček na dřevo, tak jsme tam stavili stany a pak je postavené nosili na místo. Kluci vykouzlili z plachtiček střechu a dokonce se jim podařilo rozdělat oheň. A pak jsme večeřeli -  polívka, těstoviny a muffiny jako zákusek. Asi to zavedu i u nás, fakt to přišlo v hod, a navíc to bylo dobrý. To stejný se opakovalo i u snídaně. Jen bez toho deště. Neděle se už obešla bez nošení lodí a tak už ve dvě jsme byli u aut. A protože jsem měla spoustu věcí mokrých, tak jsem šla večer prát. Sušičku jsme neriskovala, tak teď doufám, že mi to do rána uschne, jinak budu muset jít do školy v pyžamu.

foto

Měsíc za mnou

Před 4 týdny jsme se tu přistála na letišti... Neuvěřitelné, asi to uteče hrozně rychle.

Minulý víkend jsem byla na tom výletu. Nasedli jsme do aut a 2 hodiny ujížděli na sever. Trochu mi to připadalo zbytečné, když kolem byly lesy ale asi to stálo za to. Projeli jsme kráterem, který tu zbyl po dopadu meteoritu ještě před dinosaury. A na jeho severním konci jsme vstoupili do národního parku (vstupné 6$). Bylo nás asi 25 a vypadali jsme jak školka na výletu. Šli jsme jak housátka za sebou a já si říkala, co tam sakra dělám. Pak se to naštěstí přirozeně rozdělilo na skupinky a bylo líp. Byla docela zima a foukal vítr, takže jsme se nikde moc nezastavovali a oběhli kolečko přes vrcholky s výhledem na jezera a kráter. 

Cestou  zpět jsme se ještě stavili v místním pivovaru. Ale protože mi byla zima, dala jsme si horkou čokoládu. Možná to bylo tím, že to byl pivovar, ale byla pěkně hnusná. 

V týdnu se k nám nastěhoval Kevinův pes. Je malý, chlupatý a nesmí tu být, protože nesmíme mít v bytě zvířata. Tak teď sháníme někoho, kdo si ho vezme. 

V úterý mi přišel dopis! Udělal mi obrovskou radost, tak doufám, že to tím neskončilo. 

V pátek jsem byla na utkání dvou improvizačních školních týmů. Moc jsme jim nerozuměla, ale to Lea s Julii taky ne a to to jsou francouzsky. Hodila jsme si pantoflí a připadala si jak kdysi dávno na Klamovce. Hraje se tu universitní liga, škola má 4 družstva- srdce, piky, káry a kříže. Hrají každý pátek, tak tam asi občas zajdu, abych zjistila, jak moc se zlepšuju v porozumění quebečanům. 

Tuhle sobotu jezdila MHD zadarmo, tak jsme se vydali přívozem na druhou stranu řeky(1 km šířka). Chtěli jsme si vyfotit zámek se zapadajícím sluncem, ale nakonec jsme zmokli. Počasí se tu mění jako na horách a teploty taky. Jeden den 20, další už jen 2 atd.

Sesmolila jsme svojí první práci. Jsem teď odborník na septiky...

foto na rajčeti

Štrůdl

Včera (pátek) jsem byla v rámci integrace  trhat jablka na blízkém ostrově (l´ile d´Orleans).Teploměr hlásil 20 a já vyrazila v tílku a kalhotách a bylo mi celý den hrozný horko. Vyfasovali jsme 5 librový pytel a byli jsme vpuštěni do sadu. Za 20 minut jsme měli natrháno a šli zkoumat místní obchůdek. Bylo to všechno moc drahý a tak jsme to s dvěma francouzskama sabotovala na lavičce pod stromy. Už po cestě mě napadlo, že si z jablek upeču štrůdl, tak jsem zašla do obchodu a snažila jsem se sehnat suroviny. Už vím, že si všechno musím přečíst, protože naposledy jsme si místo kukuřice v plechovce ( na tom přeci není co zkazit!!!) koupila rozmixovanou kukuřici v jakémsi šlemu. A předtím úplně odtučněné mlíko, protože bylo maskováno ve stejně modré krabici jako předtím polotučné... Suroviny jsem sehnala a už vím, proč mají tak drahý chleba- mouka 2,5 kg = 6$ !! Dokonce se mi podařilo alternativně vyřešit váleček na těsto..

Můžu vám říct, že je vynikající!  Taky jsem vám konečně vyfotila Kevina. Byli jsme se projít po nábřeží a omylem se mu v kapse objevila quebecká vlajka. Tak nám teď visí v kuchyni. 

Juch

Tak se tu ochladilo. Ještě o víkendu bylo asi 20 teď 11. Cizinci se poznají podle toho, že jsou obalení šálami a kabáty. S místňáky to nehnulo. Stále v lodičkách a blůzce. Já jsem něco mezi, protože nemám, do čeho se zabalit... =) Zítra si půjdu něco koupit.  Škola začala a já jsem zatím všemu jakžtakž rozuměla a vypadá to, že budu mít jen jedno ústní představení projektu a jinak všechno psace, tak se mi ulevilo. Nejsem na veřejné projevy.
 JInak tu o víkendu byl festival vín z Bordeaux. Kevin tam prodával ty svoje kachní paštiky a tak mě tam propašoval zdarma. Příjde mi, že tu jsou dost zásadně orientovaní na Francii a Evropu. Všechno s ní porovnávají daleko víc než s USA.
Jsem zapsaná do outdorového klubu a o víkendu jedu kamsi do kopců, hrozně se těšim!

1. víkend

První víkend ještě neskončil. V pondělí tu byl svátek, a protože jsou v úterý volby, mají studenti ze zákona dáno, že nemusí do školy... Zatim se mi studentský život líbí =)

No, abych neseděla sama doma, udělala jsem ze sebe turistu a šla prozkoumat město. Kevin o víkendu pracoval, tak jsem na to byla sama. Původní plán, že obejdu citedelu a sednu si v parku na slunko a budu se opalovat mi překazil koncert Madony. Všude byly ploty a spoustu bezpečáků. Tak jsem to obešla  a nakonec se do parku dostala. Něco jako naše Letná, jen o moc větší. Citadelu střáží vojáci, stejně jako u nás Hrad. A stejně jako v Praze se s nimi všichni fotí. Kevin mě večer vzal do hospody. Za nekřestěnský peníze jsme si koupili pivo, poslouchali živého kytaristu a zase se vrátili. Ta cena byla hrozná s porovnánim s Prahou, ale tady je to prý noormální.  Bydlíme sice přímo v centru, ale ceny tu jsou jako kdekoli jinde, aspoň u jídla to platí. Kevin mě porazil v pokru.

V nedělí jsem si půjčila Kevinovo kolo a vyrazila na projížďku podél pobřeží, po cyklostezce. Kolo nic moc, předjížděl mě skoro každý, noco, nejela jsem žádný závody. Vypadalo to, že na kole tu jezdí opravdu všichni. Staří jezdí na elektro, potkala jsem i vozíčkáře. Taky pána, co si vezl svého psa v nosiči na břiše... Za hodinku jsem byla u vodopádů Montmorency. Prý něco jako Viktoriiny, nevím, ty jsem ještě neviděla. V parku jsme potkala sysla, nebo tak něco, a spoustu veverek. Večer jsme úplmou náhodou narazili na vstupních dveřích do domu na pozvánku do 3. patra na uvítací mejdan. Tak jsme šli. Bylo tam asi 10 lidí, francouzi, belgičanka, a quebečani. Jeden z nich byl na pracovním pobytu v Olomouci =) Skoukli jsme  jejich byt  a jsme na to o moc líp. Kevin mě porazil v monopolech.

Pondělí bylo supr. Už ráno svítilo slunce, ostatně svítí po celou dobu co jsem tu. Byli jsme pozváni na loď. Tak jsme odjeli na okraj Q (trvalo to asi 1h busem) a pak nás odvezl táta jedné Kevinovi kamarádky k jezeru na svojí loď. Všude jsou lesy. Vesnice se pozná tak, že se les na chvilku rozestoupí a objeví se domečky. Vypadají dost podobně jako ve Švédsku, jen se tu nelimitují barvami. Kdyby mi někdo řekl, že se v Kanadě budu koupat a opalovat na lodi uprostřed krásného jezera, tak bych mu určitě nevěřila. Ale stalo se...

Teď zrovna jsme se najedli a Kevin si šel předělat pokoj a já jdu spát.

Otázka na všechny: jak a co si tu mám vařit? Nebaví mě jíst furt to stejný a nechce se mi tu vyvařovat. Navíc vařit pro jednoho je hrozně nezábavný. Salám a sýr stojí víc než syrové maso a chleba je to nejluxusnější, co si můžete koupit. Přijímám jakékoli návrhy....

Ps: odkaz na ty žádané  fotky