Takže jsme se v neděli ráno sbalily a vyrazily s Leou na cesty. Bylo to dost dobrodružné, protože v rámci úspor jsme hledaly nejlevnější způsob dopravy a ubytování. Prostě věci, které mě dosud nenapadaly... O spolujízdě už jsem slyšela, ale že jí poprvé vyzkouším v Kanadě se mi ani nezdálo. Nicméně se to povedlo, do Montréalu nás vezl Montréalaň. Jel rychle, a tak jsme pak v Montréalu měly 5 hodin času mezi přestupy. prošly jsme se po městě a viděly krásné ptačí budky, méně pěkné metro a spoustu starých kostelů, kam jsme se chodily ohřát. A pak jsme nasedly do multivanu, který řídil jakýsi Ind, nebo tak něco. Celou dobu telefonovat a nadával a zpíval si a z 6 hodin jsme byli na okraji Toronta. Takže cesta proběhla, a my se jen bály, jak se vrátíme zpět =)
V Torontu jsme spaly u Carlose (couchsurfing). Přijely jsme kolem půlnoci a on měl pozvané kamarády, a tak nám poskytl vlastní pokoj a sám spal na gauči. Toronto mě nijak nenadchlo. V centru jsou jen samé paneláky a spousta betonu a skla a všechno bylo šedivý a bylo hnusně. Největší zážitek byl, když jsme se nechaly vyvést na CN Tower a nějak nám nedošlo, že v New Yorku je Sandy. Takže jsme byly nějakých 300 metrů vysoko, kolem skučel vítr a věž se mírně kymácela... Na cestě domů jsme se musely schovat v Subway, jednak, protože jsme měly hlad, ale hlavně se nedalo moc jít, protože vážně hodně foukalo. Jedna paní tu noc zemřela, protože na na ní spadal větev a jeden barák vyhořel, ale neví se jestli za to může Sandy. Navštívila jsem obchod Prague. Prodávali guláš s knedlíky a vzadu měli chladící box s točeňákem, knedlíky a miňonkami. Obsluhovali mladí toronťané a já byla dost zklamaná.
V Torontu se nedá ztratit. Od východu na západ jezdí tramvaje, z jihu na sever autobusy, všechno po své dané ulici. Dole pod tím jezdí metro. Všechny ulice jsou navzájem kolmé. Krom CN Tower a nespočet obchodů tam není nic zajímavého k vidění. Na každém rohu je Starbuck cofee.
Na Halloween jsme vyrazily na Niagárské vodopády, protože na stránkách slibovali cosi vyjímečného. Nejdřív nám ujel bus, protože nejela tramvaj, kvůli tomu shořelému domu. Tak jsme jeli tím dalším. Pršelo, jak jinak, ale nebylo to tak hrozný. Dorazily jsme a nikde nikdo nebyl. Vydaly jsme se pěšky k vodopádům a nikde nikdo nebyl! Prošly jsme zábavním parkem a nikde nikdo nebyl!! Mimo sezona a navíc středa... Alespoň jsme nemusely stát fronty na výhled. Niagára hučí, nevím, jestli teskně, ale hučí. A teče tam neuvěřitelné množství vody velkou rychlostí. Mělo to na mě podobný efekt, jako se koukat do ohně...
Ale jsou to jen vodopády a krom nich tam není nic zábavného. Všechny turistické atrakce byly zavřený. Měla jsem svůj první burger! Čekaly jsme na noc, abychom je viděly i osvětlený a pak jsme jeli domů. Zase nám málem ujel bus =)
Cesta do Ottawy byla taky srandovní. Nakonec jsme si koupily lístky na vlak. Na místenky, s omezením na zavazadla jako v letadle. Byly jsme uvedeny do vozu, dostaly jsme přednášku o únikových východech a nabídli nám nejdražší kávu na světě. Poprvé jsem vyzkoušela volání z telefonu přes skype. Za 4 a půl hodiny jsme byly v Ottawě. Čekala na nás Cristina ( rumunka, jejíž rodiče emigrovali do Kanady když jí bylo 9). Odnesly jsme si věci k ní domů a vyrazily do města. Ottawa je mnohem přátelštější než Toronto. Je tam méně mrakodrapů a dají se tam najít i historické budovy. Vzala nás do kavárny na cheescake a pak nás poslala do muzea ( bylo 1. a to jsou muzea zadarmo). Demokraticky jsem vybrala muzeum člověka?civilizace?, nevím jak to přeložit. Prostě pohled na obyvatele Kanady v průběhu věků. Bylo to moc pěkně udělaný, a ačkoli jsme tam byly asi 4 hodiny, nestihly jsme všechno.
V pátek jsme byly v parlamentu. Měla jsme v batohu nůž a kružítko a bylo mi to oboje zabaveno. Lea měla na svetru kovové knoflíky a ty jí málem uřezali.. Kontrola pečlivější jak na letišti. V parlamentu sedělo asi 20 poslanců a vypadalo to jako u nás- noviny, notbooky, telefony. Jen předseda vypadal, že poslouchá. Potkala jsme tam čecha! Je z dopravní fakulty ČVUTu a je na studiu v Torontu.. jak je svět malý. Na oběd nás vzala Cristina na typickou libanonskou Shawarmu, něco jako řecký gyros. Bylo to dobrý a bylo toho hodně! Taky jsme viděly nejstarší dům ve městě- 1862.
No a pak už jsme jely domů. Busem do Montrealu a spolujízdou do Quebecu. Ottawa je sice hlavní město Kanady, ale netváří se tak. Dostat se tam a odtamtud je hrozně těžký, protože hlavní tepna je Montreal-Toronto.
Dohromady to dělá 1900 km. To je jako jet z Prahy do Paříže a zpět. Na zdejší poměry je to jen takový menší výlet. Bylo to krásné!!!
- Na vlajce má Kanada javorový list, ale stejně tak, by tam mohl být list Ginga Biloby, byly všude!
- Nikdo není čistý Kanaďan, všichni mají rodiče odjinud. Indie, Kuba, Švédsko, Španělsko, Peru, Ekvádor... Čistého Kanaďana jsem ještě nepotkala.
- Angličan mluvící francouzsky je horší než Francouz mluvící anglicky.
- Studentské slevy jsou známy jen v Evropě, tady na studenty kašlou.
- Pražská MHD je nejlepší, kterou jsem zatím potkalaa taky dost levná...
- Všichni tu ráno spěchají do práce, školy s papírovým kelímkem kafe
- Dneska jsem si koupila pastelky...
