Šest z devíti

Už to bude půl roku, neboli šest měsíců, ano, čtete správně. Konec mého kanadského dobrodružství se blíží mílovými kroky a mě se tady zrovna začíná fakt líbit.
Dneska jsme byly na sněžnicích a na běžkách a bylo to hrozně krásný. Nikam jsme nespěchaly a užívali si sníh, který tu minulý týden napadl, a sluníčko. Jsem tu za hroznýho machra, protože nikdo z kamarádů na tolik sněhu není zvyklí a tudíž nikdy tyhle zimní sporty nedělal. Fotky budou na rajčeti, jen co je protřídím.

No a ten čas, co jsem tu strávila mě vedl k zamyšlení, tak jsem se zamyslela a tady je výsledek.

Jsem hrdá na to, že :

Nejím jen těstoviny s omáčkou.
Jsem si zatím vždycky poradila, i když to nebylo úplně jednoduchý.
Ztratila jsem se a zase našla.
Můžu mluvit francouzsky téměř o čemkoli.
Má angličtina je dostačující.
Viděla jsem Niagarské vodopády.
Zažila sněhovou bouří a mrazy kolem -40.
Koupala jsem se v jezeře, na kterém jsem se v zimě procházela na sněžnicích.
Orientuju se ve městě a můžu radit turistům.
Mám zmáklý zastávky autobusů.
Jsem z ČR.
Zvládám vycházet s penězi a neutrácím tak moc, jak jsem si myslela, že budu.
Mám kamarády a rodinu, kteří na mě myslí a podporují mě.
Našla jsem si tu kamarády, s kterými je sranda.
Zvládám školu a k tomu spoustu zábavných věcí.
Viděla jsem už kus quebeckých lesů, jezer a pár hromad sněhu.


Jo, a moc se na vás těším! Až se vrátím, tak nebudu pár nocí spát, takže můžeme pár nocí oslavovat můj návrat. Ten je v plánu 8.5., tak si na další dny, zatím nic neplánujte!